...a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.

9. září 2018 v 21:34 | Pája |  Prostě ze života
Původně to měla být recenze. Pak se z toho stalo něco jako recenze. Ve výsledku to vůbec není recenze. Pouze jsem z knížky Jedna želva za druhou od Johna Greena vybrala věty a myšlenky, které mě něčím upoutaly a zaujaly.
Přečetla jsem ji jedním dechem. Poslední dobou beru knížky jako obrovský vzor inspirace. Mám moc ráda čtení, ale nejsem takový ten vášnivý čtenář, co přečte za týden tři knihy. Je pravda, že nečtu tak moc jak bych chtěla. Ale na druhou stranu, mám vždy potom dost času o knize přemýšlet a vstřebat ji.



Nejlepší rozhovory jsou takové, při kterých si ani nepamatuješ, o čem se mluvilo, jenom jaký to byl pocit.


Jeden z problémů s bolestí, ať už duševní, nebo fyzickou, je ten, že ji vlastně jinak než metaforou zachytit nemůžeme. Nedá se popsat třeba jako stůl nebo tělo. Svým způsobem je bolest protiklad jazyka.


Porušujeme pravidla, ne sliby.


Svět je miliardy let starý a život je výsledek mutací nukleotidů a tak. Jenže svět jsou taky příběhy, co o něm vyprávíme.



Jsi oheň a taky voda, co ho uhasí. Jsi autor, hlavní hrdina i nahrávač. Jsi vypravěč a vyprávění. Jsi něčí něco, ale taky tvoje ty.


Ona: Dekuju. Dohodli jsme se, ze budeme jenom kamaradi.
Já: Fajn.
Ona: Ale kamaradi, co se libaji hned potom, co se dohodnou, ze budou jen kamaradi.
Já: To bude urcite perfektne klapat.
Ona: Jako vzdycky vsecko.


"Víš, že Sekou Sundiata v jedné básni napsal, že nejdůležitější část těla 'to není srdce ani plíce ani mozek. Ta největší, nejdůležitější část těla je ta, co bolí.' "


On: O chozeni nemam zajem.
Já: Tak o co mas zajem?
On: O tebe.


Opravdová hrůza není bát se, ale nemít v tom na vybranou.


Ale prosim te, ty ses nezbláznila. Tys byla blázen odjakživa.


Ale tou dobou už jsem začínala zjišťovat, že život je příběh o vás, ne příběh, který vyprávíte vy sami. Předstíráte pochopitelně, že jste jeho autorem. Musíte. Když se ve 12:37 ozve odkudsi shora ten monotónní zvonek, pomyslíte si: Tak teď bych se mohla jít naobědvat. Ve skutečnosti ale zvonek rozhodla za vás. Myslíte si, že jste malíř, jenomže jste plátno.


A tak to udělá a přitom si si uvědomí, že láska není tragédie, ani prohra, láska je dar.


Řekla bych, že jsme si s Davisem nikdy moc povídali, vlastně jsme se na sebe ani nedívali, ale na tom nezáleželo, protože jsme spolu koukali na stejné nebe a to bylo snad ještě důvěrnější než oční kontakt. Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.


Nikdo tak docela nechápe nikoho jinýho. Všichni jsme zaseknutí v sobě.


Milovali jsme jeden druhého-možná jsme si to nikdy neřekli a možná jsme nikdy nebyli zamilovaní, ale já jsem to cítila.


On: Pripada mi, ze se ti libim jenom na dalku. Ja se potrebuju libit i zblízka.


Člověk může dělat, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl. Arthur Schopenhauer


...a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.




Je fajn, když má knížka happyend, ale na druhou stranu, když pořádně nevíte, jak skončí, můžete si sami domyslet a představovat, jak by to mohlo skončit nebo pokračovat. Často mě v knize zaujmou nějaké pasáže. Ale vždycky si je jen vyfotím a pak se k nim obvykle už nevracím. Tohle je způsob, jak se nejen k nim vrátit, ale taky o nich začít znovu (nebo poprvé) pořádně přemýšlet.

Zaujala vás nějaká myšlenka? Nebo jste četli knihu a zaujalo vás něco úplně jiného? A jak se vlastně cítíte? Mnohem osobnější otázka než jak se máte. Tak jak se cítíš?

U mě dobrý.

Pája



Téma týdne: To bude dobrý
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. září 2018 v 22:09 | Reagovat

Její život byl rozpolcen. Zápasily o ni noc a den.

2 Lenka Lenka | 11. září 2018 v 22:10 | Reagovat

Velmi hezky a poutavě napsáno, podle toho, co tady píšeš, si myslím, že jsi velmi přemýšlivá a zároveň i jemná bytost.
Ahoj, Lenka :-P

3 Pája Pája | Web | 13. září 2018 v 16:12 | Reagovat

[2]: Moc Ti děkuji za hezký komentář!:)

4 zamotana zamotana | Web | 17. září 2018 v 18:10 | Reagovat

Mám ke čtení podobný přístup, ráda hledám myšlenky mezi řádky i přemýšlím na myšlenkovými pochody autora... V tomhle ohledu je lepší si knihu vychutnat, než ji rychle přelétnout jako nákupní seznam. :D A něco od Johna Greena si asi budu muset přečíst, několik lidí nezávisle na sobě mi doporučilo, že se mi to bude líbit...

5 Pája Pája | Web | 17. září 2018 v 19:23 | Reagovat

[4]: Taky Ti doporučuju knížky od J. Greena. Sama jsem jich přečetla opravdu dost a mám je ráda:).
Děkuji za komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.