Společně jsme lepší, ale teď chci být sama

12. srpna 2017 v 12:15 | Pája |  Verš, rým, sloka a je to!
Na lavičce sedím a chlad vnímám,
ale uvnitř mi ještě nikdy nebylo takové teplo.
Na lavičce sedím a důvod usmívat se moc nemám,
ale ještě nikdy nebylo ve mně smutku tak málo.

Na lavičce sedím a zvuk cvrčků poslouchám,
ale ještě nikdy jsem takové ticho nezažila.
Na lavičce sedím a možnou rýmu mám,
ale ještě nikdy jsem s takovým zdravím nežila.

Na lavičce sedím a mraky zakryly Slunce,
ale ještě nikdy jsem ho nevnímala tak lehce.
Na lavičce sedím a zelenou nemusím velice,
ale ještě nikdy mě jiná barva neuklidňovala více.

Na lavičce sedím a přemýšlím,
ale ještě nikdy jsem neměla tak prázdnou hlavu.
Na lavičce sedím a na Tebe myslím,
ale ještě nikdy jsem Tě neviděla v davu.

Dívám se na všechno kolem.
Když to vezmu křížem krážem,
společně jsme lepší, silnější a chytřejší než si dokážeme představit,
ovšem nechci jen na společnosti stavit.

I já si dokážu být oporou
s respektem a důvěrou.

Jak na lavičce sedím, zrovna teď v tuto chvíli,
jsem ztracená daleko v míli.

Ale šťastná jsem, protože to kolo,
ve kterém jsem pořád jela,
mě konečně vysadilo.

Už jsem pocit měla,
že se nikdy nezastavím a nebudu žít,
ale teď už mohu pomalu dýchat a jen volně být...

Téma týdne: Z pohledu malého človíčka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. srpna 2017 v 15:03 | Reagovat

Pěkná báseň, i když docela smutná...

2 Pája Pája | 12. srpna 2017 v 15:23 | Reagovat

[1]: Děkuji:). Já ji naopak vnímám pozitivně, protože jsem ji psala, když jsem byla fakt šťastná.

3 šedovláska šedovláska | 14. srpna 2017 v 10:41 | Reagovat

Moc hezká básnička. Dej ji vytisknout do  tisku, aby i jiným lidem udělala radost. :-)  :-)  :-)

4 Pája Pája | 14. srpna 2017 v 10:51 | Reagovat

[3]: Děkuji mooooc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.