Snaha pomoct

23. března 2017 v 19:39 | Pája |  Téma týdne
Nadační fond "Podejte ruku dětem"

Nová zkušenost


Zdravím vás:),
včera jsem měla opět možnost vyzkoušet něco nového, a proto jsem se chtěla o tom s vámi podělit. Poprvé jsem se účastnila sbírky, a to na nadační fond Podejte ruku dětem. Asi bych měla začít od začátku...

Už delší dobu chodím do Kroužku první pomoci. Ráda se vzdělávám v oborech, které mě zajímají a baví a u kterých vím, že mi k něčemu budou. Vždy jsem chtěla umět poskytnout první pomoc, i když vím, že lékařka pravděpodobně nebudu. Ale vědět, jak komunikovat s vyděšenými lidmi či umět ošetřit tepenné krvácení, je důležité a řekla bych až nepostradatelné. Základy by měl znát každý. Abych se vrátila k podstatě věci. Prostě nám bylo oznámeno, že se bude konat sbírka pro tento účel. Dost mě to zaujalo, a to hned z několika důvodů:
1. Mám ráda děti.
2. Ráda pomáhám a jsem užitečná.
3. Byla by to má první zkušenost v této oblasti, a to se vždycky hodí.
4. Nepůjdu do školy. (Dobře, tohle nezní moc hezky, ale co si budem nalhávat, že:D.)

Takže se těch pozitiv nahromadilo hodně a já se na tuto dobrou věc přihlásila společně s mými dvěma nejlepšími kamarádkami:). Než vám prozradím, jak to probíhalo a nakonec dopadlo, povím vám něco o této organizaci.
Jedná se o fond pomáhájící opuštěným dětem. Už pátým rokem podporují Kojenecké centrum a v roce 2016 se zaměřili na Canisterapii, což je terapie dětí se psem.
Využívá se tak pozitivního působení psa na člověka. Pomáhá nejen dětem, ale také seniorům. Pes je skutečně nejbližší přítel člověka. Zda by ses chtěl/a dozvědět něco víc, klikni sem: Nadační fond Podejte ruku dětem. Stačí jeden klik a můžeš se stát dobrovolníkem a pomoct lidem, kteří to potřebují:). Tak jen do toho!

Tak jak to tedy probíhalo?
Ráno jsem se probudila s dobrým pocitem, že budu pomáhat. Těšila jsem se, ale z druhé strany jsem byla docela nervózní. To víte, lidé obvykle nejsou nejpříjemnější, když po nich chcete peníze a může to klidně být na dobrou věc. Ještě než jsem vstala, zkontrolovala jsem si mobil a zjistila, že mi kamarádka poslala snap. Otevřela jsem si ho. Oznamovala mi v něm, že venku prší a že to nám to bude hodně komplikovat. Vykoukla jsem z okna a přesvědčila jsem se o tom. No co, řekla jsem si, nemůžeme se vzdát úplně na začátku. Nasnídala jsem se, umyla, převlékla, vytáhla deštník a vyrazila vzhůru udělat užitečnou věc. Došla jsem na domluvené místo a čekala na další kamarády. Až konečně dorazili, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Já a dvě kamarádky a dva kluci. Řekli jsme si, že si zavoláme a potom se společně pojedeme najíst. Pár lidí jsme oslovily, ale neúspěšně.
Zamířily jsme tedy jinam. Mně se podařilo oslovit paní, jež nám přispěla třicet korun a dostala pohlednici.Byla moc laskavá a tímto jí moc děkujeme:). Nakonec jsme si uvědomily, že tady to není dobrý nápad a jely jsme do centra. Jen připomínám, že celou dobu pršelo, teploty se pohybovaly tak do 9°C, takže nic moc příjemného. Plus jsem musely nést nejen své kabelky a batohy, ale také deštníky a kasičku. Když jsme se setkaly s kluky, probrali jsme následující kroky. Opět jsme tedy zamířili do ulic. Ovšem ten déšť nám situaci zkomplikoval natolik, že se nám vůbec nedařilo. Lidí moc nebylo a když už někdo šel, většinou měl sluchátka, či byl schovaný pod deštníkem. Prošli jsme centrum křížem krážem vlastně bezúspěšně. Byli jsme už dost rozmrzelí, promoklí, zmrzlí a ke všemu bez úspěchu. Naobědvali jsme se a doufali, že nás profesorka pochopí, ale věříme, že ano, protože je skvělá:). Peníze ale nějaké máme. Kromě nás přispěly naše rodiny a kamarádi, takže vám patří velký DÍK!
Opravdu jsem věřila, že budeme úspěšnější. Čekala jsem, že vybereme více peněz. Avšak přece jenom jsem ráda, že aspoň něco máme, že jsem si to vyzkoušela a že jsem zjistila, že to opravdu není žádný med.
Doufám, že vás můj článek něčím inspiroval, abyste třeba hodili nějakou tu kačku na pomoc. Já vím, řeknete si: "Nejsem žádná charita." Ok, nikdo vás nenutí, ale vezměme si, že kdyby každý připěl jen tou desetikačkou, už bychom pomohli víc než si dokážeme představit. Proč si z místa, kde žijeme, neudělat lepší místo? Vždyť jen na nás záleží, jak to tady bude vypadat. Važme si toho, co máme. Je to jen na nás!
Pa:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 B B | Web | 23. března 2017 v 22:01 | Reagovat

Vím, že to myslíš dobře. Sama jednou za čas taky přispěju, ale někdy na to prostě nemám, protože každý se ohání tím, že stačí když dáme každej trošku... Ale organizací co čeká s napřaženýma rukama, že jim každý dáme trošku je tolik, že bohužel nemůžeme pomoci všem.

2 Pája Pája | 24. března 2017 v 15:06 | Reagovat

[1]: Ano, tomu úplně rozumím. Člověk nemůže pomoct všude. Ovšem někteří lidé, i když mají peněz víc, nejsou ochotni přispět. Prostě sobeckost je v dnešní době bohužel dost častá. Děkuji za komentář:).

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 28. března 2017 v 23:45 | Reagovat

My jsme kdysi takhle pomáhaly v rámci školy, že jsme naše třída byli vybraní, abychom chodili po městě a prodávali propisky taky na nějaký dobrý účel, nicméně pro mě to není. Bylo mi hrozně nepříjemné lidi oslovovat, když sama nemám ráda, aby mě na ulici někdo zastavoval... :-/ Nicméně to od tebe byl hrozně hezký skutek. :-)

4 Pája Pája | 29. března 2017 v 13:08 | Reagovat

[3]: I tak se snaha cení:). Děkuji!

5 * * | 3. dubna 2017 v 22:38 | Reagovat

Velmi hezký článek, jsi velmi šikovná, že jsi pomohla !!! :-) Já si velice vážím lidí, kteří dokáží pomoci druhým, jsou to velice kvalitní lidé !!! :-)Taky bych nejraději pomohla všem, kdo to potřebují, ale to prostě nejde, život není pohádka, ale každý dobrý skutek se počítá !!! :-) Jsi Šikulka !!! :-)

6 Pája Pája | 4. dubna 2017 v 19:57 | Reagovat

[5]: Ano, máš pravdu. Člověk nezachrání svět, ale i drobnými činy může pomoct:). Také si vážím lidí, kteří pomáhají! Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.