První vzpomínka na moře

28. srpna 2016 v 13:55 | Pája |  Téma týdne
Ahoj všichni!
Dnes vám povím svou úplně první vzpomínku na dovolenou u moře.
Právě ležím v posteli a snažím se vybavit všechny krásy, které jsem už tady viděla.


V sobotu byl naplánovaný den odjezdu. Vyjeli jsme s mou rodinou o půl páté ráno a cesta byla poněkud klidná. Naprosto jsem si užívala ty výhledy na krajinu. Poprvé jsem jela přes několik států. Jakmile jsme opustili Česko, naskytla se mi příležitost užít si Rakousko. Po asi 4 hodinách jsme našeho souseda opustili a dostali se do malebných krajin na Slovinsku. Tam jsme stáli dlouho v koloně, avšak nakonec jsme překonali hranice a já jsem byla uchvácená.
Koutkem oka jsem spatřila moře, které se vyjímalo mezi okolními lesy a rovinou. Dojeli jsme na místo určení a já se poprvé mohla rozhlédnout na krásný výhled v Chorvatsku. Také s taťkou jsme se zašli na tu obrovskou spoustu vody podívat.
Jakmile jsem to uviděla, nemohla jsem uvěřit svým očím. Moře se dokonale spojovalo s temnou oblohou, malý ostrůvek vyrůstal z moře, avšak jeho špička korunovala již na nebi. V dáli se jemná světélka odrážela od vodní hladiny, ten pohled byl magický.
V neděli jsme se pořádně vyspali a dopoledne se šli podívat k moři, našli si tam místo a já do něj poprvé vstoupila. Nemohla jsem tomu uvěřit, tak jsem se stále domnívala, že plavu v přehradě:). Odpoledne jsme prožili totožně.
V pondělí jsem vstala brzy a z našeho balkonu se opět kochala výhledem. Obloha byla tak čistá, jako by ji právě někdo dokonale vyleštil. Sluníčko mě pálilo do očí.
Tentokrát jsme šli porozhlédnout se po zdejší civilizaci. Překvapilo mě, kolik je zde národností. Všude byly obchody, lidé se smáli a stále jsme pozorovali teď už světlé moře, na němž se odrážely sluneční paprsky a vytvářely jakési třpytivé molo. Naprosto se mi zdejší komunita zalíbila. Lidé moc milí, úzké uličky se zajímavou architekturou, stánky přeplněné úplně vším a hlavně ten neskutečný pohled na moře, jež se nám naskytnul ze zdejšího kostela. Také jeden ochotný pán vystřihnul mou siluetu hlavy, kterou jsem si nechala jako suvenýr. Odpoledne jsme opět zavítali k moři na jiné a lépe přístupné místo.
Úterní dopoledne proběhlo stejně jako v neděli. Pozdní vstávání, koupání a následně oběd.
Po obědě a odpočinku jsme vyrazili se vykoupat a vyblbnout. Večer nás čekala procházka nočním městem. Ještě než jsme tam došli, čekala na nás neskutečná podívaná. Ta krása se nedá vyjádřit slovy. Museli byste to vidět a i tak byste tomu nevěřili stejně jako já. Takovou nádheru jsem viděla poprvé a doufám, že se mi zaryje do paměti na dlouhou dobu.
Z černočerné tmy barvy přecházely do jemných odstínů zelenkavé, poté se obloha pyšnila žlutou, jež se zbarvovala do syté ale neodolatelně sladké červené. Všechny tyto barevné pruhy se vpily do temného, nekonečného a majestátného moře.
Na nebi svítila pouze jedna drobná hvězda, která všemu dodávala to kouzlo a jedinečnost. Na ten pohled bych se mohla dívat hodiny a nikdy bych se ho nenabažila.
Úplně mě zarazilo a překvapilo, jak se zde žije. V deset hodin zde bylo mnohem více lidí než dopoledne. Všechny obchody a stánky měly otevřeno, hrála hudba a já jsem byla šťastná.
Středa proběhla velmi podobně. Celý den jsem se svou rodinou strávila u moře. Večer opět následovala procházka městem. Tentokráte jsme vyrazili dříve, abychom západ slunce stihli ještě než sluníčko se úplně ztratí v dáli za obzorem.
Dala jsem si zmrzlinu, jmenovala se Plava Bajka, a chutnala výborně. Asi bych to přirovnala ke šmoulové s jogurtem. Také jsme si poslechli hudbu a prošli okolními cestičkami.
Čtvrtek jsem prožila spíše relaxem, ale také jsem se psychicky připravovala na to, co mě bude čekat večer. Četla jsem knížku, sledovala youtube, jedla a zničehonic už bylo půl sedmé. Čas vyrazit!
Hodila jsem na sebe šaty a vydali jsme se do města. Schválně jestli uhádnete, co jsme měli v plánu! Plavba na lodi! No panebože...
Byla jsem tak nervózní, až mě pořádně rozbolelo břicho. Nakonec jsem tam nastoupila a cítila, že nemám pevnou půdu pod nohama. Pluli jsme poněkud rychle (i když nemůžu to tak posoudit, na lodi jsem seděla poprvé:)) až telefon nestíhal vše zaznamenávat. Mám přes sto fotek, měla bych to protřídit:).
Velice se mi líbilo, že jakmile jsme vypluli, slunce ještě kralovalo na nebi a opět vytvářelo stříbrný pruh štěstí. Po dalších okamžicích se pomalu ukládalo k spánku za obzor. Než jsem se stačila vzpamatovat, už se okolo nás objevily další lodě. Všichni jsme čekali na to samé. Inteligentní, nejvíc roztomilé a hravé delfíny. Jeden z mých snů je zaplavat si s nimi. To se mi zatím nepodařilo, ale už jenom je vidět byl krásný zážitek. Neskákali moc vysoko, ale viděla jsem je. Bylo to nádherné!
Jakmile jsem zjistila, že slunce už zase vytváří tu nádheru s barevnými pruhy, začala jsem zběsile fotit. Po několika snímcích už vypadalo jako ten nejsladší jahodově naplněný kopeček zmrzliny. Jako by ho někdo z druhé strany ochutnával, protože ubýval rychle. Nakonec po něm zbylo jen to úžasné záření. Opět to byla ta duha do vodorovných pásů, která poté zmizela v moři a město ovládla jen ta umělá pouliční světla.
Pátek byl pro mě smutný den. Věděla jsem, že je to poslední den, kdy se můžu podívat na fascinující výhledy a průzračné moře. Dopoledne jsme zavítali do města a já poprvé šla do místního obchodu jménem DISCOUNT. Poté jsem se kochala výhledem a nakoupila všechny suvenýry pro sebe i mé nejbližší.
Po obědě jsme se rodiči vydali na poslední procházku. Snažila jsem se vše vrýt do paměti. A na večeři jsme zašli do restaurace, jež nesla jméno La Perla. Byla opravdu luxusní a příjemná. Ještě před našimi objednávkami jsme dostali předkrm v podobě opečeného chlebíku s rybí pomazánkou.
Potom mi přinesli mix grilovaného masa, na němž jsem si fakt pochutnala. Vše jsem zapila borůvkovým džusem. Blížili jsme se k našemu ubytování a mně se zdálo, že všechno strašně moc uteklo.
No a teď je sobota, my jsme zabalení, předali jsme klíče, sedíme v autě a pohybujeme se šnečím tempem v koloně.
Já poslouchám písničky a přitom se vše snažím vybavit. Všechno co jsem zažila, za to jsem velice ráda. Pořád se domnívám, že to byl jen krásný ale neskutečný sen. Avšak jakmile zavítám so dvé galerie, přesvědčím se, že všechna nádhera byla skutečná. Chtěla bych moc poděkovat své rodině, která mi tuto dovolenou umožnila a udělala mě ještě spokojenější holkou.
Doufám, že se vám článek líbil a těším se u dalšího, pa:)

P.S.: Článek je napsán na téma týdne: První vzpomínka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šedovláska Šedovláska | 28. srpna 2016 v 16:02 | Reagovat

Ahoj Pa! Velice mě dojal Tvůj článek "První vzpomínka na moře". Vzpoměla jsem se na dobu před 15 lety, kdy jsem byla v Chorvácku taky poprvé a naposled.  Přeji Ti, ať se tam víckrát podíváš a užiješ si krás jak přírody tak lidí.  Šedovláska

2 Pája:) Pája:) | 28. srpna 2016 v 16:05 | Reagovat

[1]: Moc Ti děkuji za krásný komentář:). Také bych se tam ráda zase podívala, opravdu jsem si to tam zamilovala!

3 Lucie Lucie | Web | 28. srpna 2016 v 18:10 | Reagovat

Opět moc hezky napsaný článek. Doufám, že sis to tam užila. :)

4 Pája:) Pája:) | 28. srpna 2016 v 19:28 | Reagovat

[3]: Moc díky:) A ano, užila jsem si to maximálně!

5 ˇSedovláska ˇSedovláska | 31. srpna 2016 v 9:13 | Reagovat

A co škola? Ještě do ní chodíš? Jak máš hezké články myslím, že to bude za jedna.

6 Pája:) Pája:) | 1. září 2016 v 9:31 | Reagovat

[5]: Ano, do školy chodím:). Děkuji!

7 * * | 8. září 2016 v 23:33 | Reagovat

Nádherný článek, boží fotky !!! :-) Nojo, moře je moře a krásné zážitky od něj jsou na celý život ... :-) Jela bych taky hned ... :-)

8 Pája:) Pája:) | 9. září 2016 v 13:51 | Reagovat

[7]: Děkuju moc! Přeji Ti, ať se tam podíváš:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.