Neztrácej se v davu...

Včera v 22:31 | Pája |  Verš, rým, sloka a je to!
Tak složitá to doba,
kdy vše na tebe padá.
Chtěla bys žít tak,
ale Instagram tvrdí opak.

Nejsi pánem vlastních názorů,
snadno se dostáváš do problémů.
Jsi šťastná, když se párty obejde bez policajtů.
To je teda výhra, moc vám gratuluju!

Černé kalhoty, triko zastrkat,
Vansky a Majkla Korse nesmíš vynechat!
Na profilovku hodit jedno z třiceti selfíček,
doufáš, že ti každý dá svůj paleček.

Představa že svůj Starbucks na instáči nemáš,
už tě berou mdloby, nervy dostáváš.
Nezapomeň iPhone do ruky, sluchátka do uší,
že jsi uvnitř prázdná, nikdo netuší.

Spokojeně všude vypadáš,
obavy a strach najevo nedáváš.
To se přece nedělá!
Jen sluníčková nálada je povolená!

Jinak bys přeci negativní energii sdílela,
a to, jak všichni víme, dělat se nemá!
Brečet nemáš dovoleno, řasenka by se rozpila,
to si nemůžeš dovolit, však stála tři kila!

Po těžké párty instastories plno,
už si zase saháš na dno.
Jedna párty za tebou, druhá před,
je to těžká dřina, na to vem jed!

Dokážeš se přizpůsobit,
i tomu, co se ti příčí,
je to přece tvá povinnost,
jinak ostatní tě zničí!

Hrozně bych ti přála,
abys šťastný život měla.
Bez všech těch filtrů a přetvářek,
jen být sama sebou, jak by každý řek.

Je to klišé, já to vím.
To ovšem neznamená, že to ztrácí smysl.
Snad to nakopne tvou mysl,
ať žiješ tak, jak bys chtěla.
Tak vstaň a i když si dáš do těla,
seber všechnu odvahu!
Neztrácej se v davu...
♥️

Téma týdne: Mládí
 

Krásy prodlouženého víkendu

7. února 2018 v 21:15 | Pája |  Prostě ze života
Ahooj, tenhle víkend stál opravdu za to, proto se nedivte, že se s vámi chci o něj podělit. Nebudu se hodně rozepisovat, momentálně bych se měla učit biologii-rostlinná pletiva a řeknu vám, že je to taková blbost! Pak mě ještě čeká dopisování učiva za celý týden, protože jsem byla nemocná a učení zsv a tak dále. Nebudu vás tím zatěžovat, stačí, že to zatěžuje mě (a celou třídu). Prázdninový pátek jsem si užila naplno. Sešli jsme se s kamarády a jako vždycky to bylo úžasné. Bowling, Twister, Střelené kachny, spontánní povídání, neustále s jídlem a úsměvem.

V sobotu dopoledne jsem se pokoušela o nějaké učení. A odpoledne jsem se šla s babičkou a dědou projít, potřebovala jsem to jako sůl. (Spíš jako obří Milku, mám-li být upřímná.)

No a neděle byla super. Po hrozně dlouhé době jsem se dostala na hory. Chybělo mi dokonce i to otravné šlapání do kopce, zadýchávání se a podobně. Jemný poprašek sněhu a sluníčko vykukující mezi stromy. Sotva jsem mobil schovala, už jsem ho zas hledala. Nemohla jsem si nechat uniknout takovou krásu.





Motivace

30. ledna 2018 v 19:32 | Pája |  Pája motivuje...
Jsem ten typ člověka, kterému motivační články, texty, fotky a citáty pomáhají a opravdu ho motivují. Máte to stejně?
                                    Zdroj obrázku: http://bezvymluv.cz/5-pondelni-motivacni-citaty
 


Nechám to na osudu.

21. ledna 2018 v 21:41 | Pája |  Prostě ze života
Chtěla bych cestovat. Hodně.
Poslední dobou čím dál víc narážím na cestování. Zážitky, výhody, triky a tipy. Hlavně Kovyho knížka OVŠEM mě neskutečně namotivovala, abych někam vycestovala. Jasně, nejsem plnoletá, je školní rok, ale sny můžeme mít každý. Bez výjimky.

Bratranec se svou manželkou taky hodně cestují a to, jak slýchávám, opravdu levně. Ještě více lákavé:). Je hodně míst, kam bych se chtěla podívat. Chtěla bych zažít něco nového. Vyjít z té komfortní zóny. Přesně jako píše Kája.

Už čtyři a půl roku čekám na jednu osobu. Na nějaký zvrat, posun, zlepšení. Ale víte vy co? Nic. Užírám se tím už tak dlouhou dobu. Trápím samu sebe. Proč to sakra dělám? Dokud budu tohle neustále s sebou tahat, nebudu se moct hnout. "Když nemůžeš se hnout, zkus se nadechnout. Je to zvláštní pocit, být do noci sám!" Cha cha, doufám, že čtete dál, i když mě teď asi proklínáte:D. Ty Lucko určitě!
Prostě kolikrát jsem si říkala, že s tím skončím. Že tomu nechám volný průběh. Že tímhle okamžikem se všechno změní. Že... Ne. Ne. A ještě jednou NE! Špatný přístup. Alespoň tak to momentálně cítím. Celé to bylo špatně. Čekala jsem, "až se něco stane". V očekávání, naději, zoufalství a tak pořád dokola. Trápilo mě to. Až do této chvíle. Moc doufám, že si to uvědomuju správně. Že konečně přestanu čekat. Ne, nebudu nic dělat. Já už toho udělala dost. Půjdu dál. Nechám to tak, jak to je a půjdu. Věřím na osud. Pokud se má ta osoba stát součástí mé další cesty, stane se jí. Pokud ne, nepomůže ani to, že se tím budu užirat, doufat, prosit, přát si... Prostě to tak bude nebo nebude. Tohle já nechávám na osudu. Protože do svých rukou jsem se to snažila vzít už tolikrát, že je načase si prostě přiznat, že to nejde. Prostě ne. Cítím se silná, když tohle píšu. Silná a nezávislá.

OVŠEM byla ta nejvíc motivující knížka, kterou jsem kdy četla. Myslím, že jeden z příštích článků budu věnovat mým oblíbeným pasážím. Je toho obrovské množství, co mě tato kniha naučila. Vlastně co mě naučil Kovy-Karel Kovář. Děkuju Ti!

Když myšlenky vládnou...

17. ledna 2018 v 21:52 | Pája |  Verš, rým, sloka a je to!
Kapky na oknech se zdají být,
jako ta nejtenčí nit.
Jdu.
Nevnímám své okolí.
Myšlenky se bůhvíkam toulají.

Prosím, slib mi to...

5. ledna 2018 v 20:47 | Pája |  Prostě ze života
Tenhle článek věnuji osobě, která je pro mě extrémně důležitá.

Je to všechno o přístupu.
Každý má nějaké trable, svou historii, která ho doprovází celý život. Užírá se jí, i když v hloubi duše ví, že to nepomůže. Že prostě není třeba si ji vyčítat, když ji nelze vrátit. TY bys měl pochopit, že se máš vlastně docela dobře. Doufám, že to nepochopíš špatně, já to s Tebou opravdu myslím dobře. Chápu, že jsi nespokojený, protože si myslíš, že jsi zklamal. Že jsi neúspěšný, starý, nepoužitelný, špatný, smutný a sám. Ale Ty se musíš sebrat! Jsou tady lidi, kteří tě milují celým svým srdcem, nikdy tě neopustili, i když kolikrát mohli, a hlavně-nikdy by to neudělali! Nenechali by Tě na holičkách, protože Ty prostě k nám patříš a bez Tebe nejsme kompletní. Nemůžu Tě takhle vidět. Trápí mě to. A ostatní taky.
Všichni by si moc přáli, aby ti všechno vycházelo, jak by sis přál. Ale nikdo nemůže mít všechno. Ty, aniž se Ti to nezdá, jsi neskutečně bohatý. Máš něco, co hodně lidem chybí. Máš rodinu, která tady pro tebe vždycky je a bude. Máš přátelé, kteří ti vždycky napíšou a vzpomenou si na Tebe. Máš lásku. A to je to největší bohatství.
Máš skvělý smysl pro humor. Jsi starostlivý. Jsi zodpovědný. Jsi hodný. Tvůj upřímný úsměv hravě sfoukne všechny ty krásné umělé. Máš všeobecný přehled o světě. Jsi moderní. Zajímáš se o nové věci. Zajímáš se o mě, zajímá Tě, jak se mám, jak se mi dařilo, kdo se mi líbí, co mě trápí. Rozumíš mi, a to je pro mě k nezaplacení! Prosím, přestaň se utápět ve svých myšlenkách, chmurách a depresích. Nejsi sám, starý, chudý, nepoužitelný, neúspěšný! Jsi náš. A my Tě z celého srdce milujeme. My tady jsme a čekáme, až otevřeš oči a uvidíš nás. To my jsme Tvým bohatstvím. My jsme Tvým úspěchem. My jsme Tvým životem. My Tě nikdy neopustíme. Tak co, už to chápeš? Jsi jeden z nejbohatších lidí na světě. Tak neútapěj se ve svých myšlenkách a usměj se. Vždyť Ti to tak sluší! Prosím, slib mi to! Už žádná sebelítost, která Tě jen ničí a ničemu a nikomu neprospívá. Když Ty jsi šťastný, jsem šťastná i já. Mysli na to prosím.

S láskou Pája

Můj rok 2017

3. ledna 2018 v 20:52 | Pája |  Prostě ze života
Šťastný nový rok!
Pozívám vás, abyste si společně se mnou zrekapitulovali rok 2017, který byl pro mě ten úplně nejlepší!



Předvánoční pohoda♥

23. prosince 2017 v 19:55 | Pája |  Zima+Vánoce
Krásný večer všem, vítám Vás u předvánočního článku, ve kterém Vám budu zase trošku (hodně) vykládat o mém životě za posledních pár dní. Tak se pohodlně usaďte, začínáme!

Co kdybych se stala spisovatelkou?

16. prosince 2017 v 22:07 | Pája |  Prostě ze života
Milí čtenáři, dnes se na vás obracím s velkou prosbou. Rozhodla jsem se, že se zkusím zapojit do prvního ročníku soutěže: Staň se spisovatelem. Ovšem mám takové dilema. Nevím, jaké texty vybrat. Říkala jsem si, že bych mohla vybrat něco z mých článků nebo nějakou starší školní slohovku. Projížděla jsem si své články a pár kandidátů mám, ale fakt nevím. Mohli byste být tak moc hodní a hlasovat v anketě, který článek by se podle vás hodil? Pokud by vás žádný nezaujal, dali byste mi tip na některý jiný, který jsem nezařadila do ankety?
Pokud jste články nečetli a nebo si je už nepamatujete, dávám tady na ně odkazy. Byla bych vám moc vděčná, kdybyste si udělali chvilku a pomohli mi při výběru.
Šance, že bych uspěla, je velmi velmi malá, ale za pokus nic nedám. Tak vám moc děkuju za pomoc a držte mi palce, prosím:).






Naše vánoční tradice

12. prosince 2017 v 20:46 | Pája |  Zima+Vánoce
K Vánocům tradice prostě patří! Aneb Vítám vás u prvního vánočního článku, kterých, jak moc doufám, bude hodně. Dnes se dozvíte, jaké tradice dodržujeme nejen na Štědrý den, ale celkově v období Vánoc. Musím vám říct, že jsem hrozně ráda, že už je to zase tady! Těším se, až mi skončí strašné období ve škole, kde se každý den píše test, a já se budu moct pořádně do toho ponořit a zabývat se jen vánočními problémy typu: Jakou svíčku mám dát sem a jakou tady? Čokoládku z advenťáku si mám vzít před nebo po obědě? A kolik balícího papíru bude tenhle dárek potřebovat? Ach, jak já se těším na tyto problémy!

Změnila jsem se?

26. listopadu 2017 v 21:47
Nazdárek!
Ano vím a omlouvám se za svou neaktivitu. Výmluvy nikoho nezajímají, prostě upřímně, nevěděla jsem o čem psát. Poslední dny mě to už dost trápilo. Při učení na test z češtiny mi to tak nějak došlo. Když si spojím všechno, co se tak okolo mě a se mnou děje, vlastně se z toho potřebuju vypsat. A to hodně. Popravdě nevím kde začít. Myšlenky v mojí hlavě lítají a já si nejsem jistá, jestli to všechno, co napíšu, bude dávat smysl.

Vadí mi obrázek, který o mně lidé mají.

7. listopadu 2017 v 20:55 | Pája |  Prostě ze života
Chápu, že to zní povrchně, ale hned vám vysvětlím, jak to myslím.
Lidé mají o mně určitou představou. Ale mi vadí to, jak ji nedokážou pozměnit. Dříve jsem byla spíš ta šprtka, co moc řešila školu a neměla moc kamarádů. Bože, to zní jako z nějakého blbého seriálu. No, prostě jde o to. Všichni mě tak vidí. Že nemám ráda zábavu, ležím doma v knížkách a na své rodiče jsem v životě nebyla naštvaná. Ale moji milí, to se šeredně pletete! Nechci říct, že jsem normální holka v pubertě, protože si pod tímhle většina lidí určitě představí holku se sluchátky v uších, iPhonem v ruce, tunou makeupu, bomberem, roztrhanými džínami, adidaskami, O bag a tak dále, ale myslím to tak, že miluju zábavu, ráda se bavím, s rodiči se občas nepohodnu, s knížkou jsem v životě neležela a škola je pro mě důležitá, ale rozhodně není na prvním místě.
Lidi prostě neví, jaká jsem, jak se postupně měním, utvářím si názory. Vidí mě takhle. A mě to hrozně štve, víte? Když se bavíme o nějakém seriálu a já se zeptám, o čem je, řeknou mi: "Ale Pavli, to by tě nebavilo. To není nic pro tebe." Jak to sakra můžete vědět? Znáte mě natolik dobře, abyste to věděli? Co když mě zrovna bavit bude? Neodsuzujte mě hned. Ráda vyzkouším něco nového. "No ty boty by se ti nelíbily, ale mi se líbí." Proč by se mi jako nelíbily? Jak to můžeš říct? Vadí mi to.
Udělali si o mně nějaký obrázek a hrozně se diví, když vidí, že nejsem taková, jakou si mě namalovali.
Prosím vás, pokud tohle čte někdo, kdo mě zná, zamyslete se nad sebou. Nemám pořád stejné názory. Ale třeba vy mé názory ani neznáte, jen si myslíte, že víte, kdo jsem. Nedělejte si obrázek o člověku na základě toho, co si o něm myslíte. Musíte vidět, jaký to je člověk, jak se chová a až pak si ho malujte. Do té doby jen pozorujte a uvidíte, že třeba nejsem někdo, kdo jste si mysleli, že jsem. A hlavně se moc nedivte. Jsem tak trochu blázen:))

Téma týdne: Navždy

Zalíbení v kavárnách aneb Podzimní prázdniny

30. října 2017 v 19:07 | Pája |  Prostě ze života
Po dvou týdnech píšu článek, protože se nahromadilo dost inspirace a já jsem momentálně tak šťastná! V posledních dnech se mi stávalo tolik pěkného a neočekávaného, že se mi ani nemůžete divit, že jsem po většinu času dostávala absolutně "bezdůvodné"(i když ten důvod byl) záchvaty smíchu. Přijde mi, jakoby se toho měnilo strašně moc, ale na druhou stranu úplně přirozeně a spontánně. Letošní podzim je pro mě plný překvapení. A proč vlastně to tak všechno je?

Další články


Kam dál