Občas myslím negativně. Třeba teď.

17. září 2017 v 22:00 | Pája |  Prostě ze života
Bojím se. Mám strach. Věty, které teď mou hlavou proudí pořád.

 

Moje prázdniny 2017

8. září 2017 v 22:30 | Pája |  Prostě ze života
Nejlepší prázdniny v mém životě skončily, ale abych si zachovala vzpomínky a podělila se s vámi o to, co jsem zažila, píšu tento článek. O těchto prázdninách jsem:

Mluvme více!

30. srpna 2017 v 19:57
Neumím mlčet. Fakt ne. Skoro nikdy. Pořád bych mluvila. Říká se: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. A já oponuju tím, že stejnak mám radši stříbro:)). Mluví se v této době málo nebo moc?
 


Rovnost

23. srpna 2017 v 19:08 | Pája |  Téma týdne
"Máš dvě pravítka?" zeptal se. Automaticky jsem zašátrala v batohu, našla a podala mu ho. Poděkoval. Usmála jsem se. Zase jsem se začala soustředit. Seděla jsem s opřenou hlavou a vnímala pohyb všech a všeho. Učitel má nové boty? Vždyť ta vypadá jak po flámu! Kde mám tužku? Vnímala jsem všechno kromě výkladu. Mluví se o násobilce nebo lineárních rovnicích? Vidím artikulaci rtů, ale jelikož ji neumím odezírat, nemám ponětí, co povídá.
Ostatní začali něco vytahovat, něco přikládat na sešit, něco tužkou rýsovat. Po chvilce jsem s otupělými smysly sáhla po pravítku. Přiložila k němu tužku. Podržela jsem si pravítko a druhou rukou jsem tužkou chtěla udělat čáru podle linie. Ale samozřejmě jeden prst byl vybočený, takže jsem o něj zadrhla a naděje na rovnou čáru byly tytam. "Tak sakra, kde je rovnost?" zaklela jsem.
"Přesně!" odpověděla kamarádka na mou řečnickou otázku. "Ten učitel si myslí, že když je náš nadřízený, může nám říkat, jak jsme neschopní a že z nás nic nebude. Proč si všichni myslí, že mladí lidé nic nedokážou a jsou neschopní? Nesnáším, když se někdo povyšuje. Je to fakt děs."
Já na ni hleděla. Zjistila jsem, že ta nerovnost se v téhle třídě netýká jen mě a mého pravítka. Je i jinde. Ale proč jsem si to neuvědomila? Tohle uvědomění ve mně vyvolalo pocit neklidu. Proč si nevšímám toho okolo? Koukla jsem na učitele, všimla si postoje, kterého jsem si před tím nikdy nevšimla a dívala se, jak povýšeně se chová. To, že jsem mladá, neznamená, že jsem neschopná. Snažila jsem se to vecpat do pohledu, který jsem na něj hodila. Co si myslel, jsem nepoznala, ale já jsem byla silnější. A pomohla mi k tomu hodina rýsování v matematice. Kdo by to byl řekl.

Téma týdne: Sakra, kde je rovnost.


Společně jsme lepší, ale teď chci být sama

12. srpna 2017 v 12:15 | Pája |  Verš, rým, sloka a je to!
Na lavičce sedím a chlad vnímám,
ale uvnitř mi ještě nikdy nebylo takové teplo.
Na lavičce sedím a důvod usmívat se moc nemám,
ale ještě nikdy nebylo ve mně smutku tak málo.

Na lavičce sedím a zvuk cvrčků poslouchám,
ale ještě nikdy jsem takové ticho nezažila.
Na lavičce sedím a možnou rýmu mám,
ale ještě nikdy jsem s takovým zdravím nežila.

Na lavičce sedím a mraky zakryly Slunce,
ale ještě nikdy jsem ho nevnímala tak lehce.
Na lavičce sedím a zelenou nemusím velice,
ale ještě nikdy mě jiná barva neuklidňovala více.

Na lavičce sedím a přemýšlím,
ale ještě nikdy jsem neměla tak prázdnou hlavu.
Na lavičce sedím a na Tebe myslím,
ale ještě nikdy jsem Tě neviděla v davu.

Dívám se na všechno kolem.
Když to vezmu křížem krážem,
společně jsme lepší, silnější a chytřejší než si dokážeme představit,
ovšem nechci jen na společnosti stavit.

I já si dokážu být oporou
s respektem a důvěrou.

Jak na lavičce sedím, zrovna teď v tuto chvíli,
jsem ztracená daleko v míli.

Ale šťastná jsem, protože to kolo,
ve kterém jsem pořád jela,
mě konečně vysadilo.

Už jsem pocit měla,
že se nikdy nezastavím a nebudu žít,
ale teď už mohu pomalu dýchat a jen volně být...

Téma týdne: Z pohledu malého človíčka

Proč je skvělé jezdit na kole?

2. srpna 2017 v 20:45 | Pája |  Prostě ze života
Nevím, jestli to víte, ale hrozně ráda jezdím na kole. No a jak jsem takhle jela, napadlo mě, proč vám neříct, jaké jsou toho výhody. Třeba si to také zamilujete!

Co je pro mě zdrojem štěstí?

25. července 2017 v 12:50 | Pája |  Téma týdne
Ještě než vám prozradím zdroje svého štěstí, pokusím se vám vysvětlit, proč nemůžeme být celý život šťastní.
Chtěli jste to někdy? Asi každý to chtěl. Ale už asi každý v životě pochopil, že je to nemožné.

Kde mám vzít zdravé sebevědomí?

11. července 2017 v 21:15 | Pája |  Prostě ze života
Fakt netuším, kde se ve mně vzala taková odvaha psát tento článek, ale když jsem viděla tak pozitivní ohlasy na Zdravé sebevědomí, řekla jsem si, že to zkusím.
Jak už jsem psala, dříve jsem zdravým sebevědomím příliš neoplývala. Proto se v dnešním článku budu věnovat nějakým radám a tipům, které jsem během života nasbírala a o kterých si myslím, že mi pomohly. Snad pomohou i vám:)! Tak jdeme na to!

Povídání s Pájou #2-školní výlet, narozeniny, poděkování,...

3. července 2017 v 12:45 | Pája |  Prostě ze života
Ahoj všichni, vítám vás u dnešní povídačky. Za poslední dobu se toho událo fakt hodně, takže jdeme na to:)!

Které knihy jsem přečetla od ledna?

25. června 2017 v 15:35 | Pája |  Prostě ze života
Ahoj, konečně se uklidnila šílená doba učení, takže je více času na čtení. Dneska vám povím, které knihy jsem přečetla od ledna. Od minulého roku si to píšu a můžu to jedině doporučit:).


Nevděk...

19. června 2017 v 21:28 | Pája |  Verš, rým, sloka a je to!
Procházím tmou,
temnou mlhou.
Hledám nějaké záchranné lano.
Okamžik, kterého bych se mohla chytit.

Světélko na konci tunelu
pořád něco dokola melu,
o tom, že chci být šťastná
a i pro mé blízké bych si to přála.

Všechno jenom chci a chci,
chceme lusknutím prstů
změnit svět, dostat se k moci.

Zastavit války,
odložit zbraně, překonat dálky,
začít cvičit a jíst zdravě,
ale nejde to tak snadně.

Snažíme se ze všech sil,
avšak i to je někdy málo,
cítíme, že nazmar je všeho.

Všechno je zbytečné a pomíjivé,
sedíme a přemýšlíme.
Nevíme, jak se odrazit,
cítíme se jak parazit
ve svém vlastním těle.

Nevime jak žít.
Jen sedět doma a pít?
To asi není to, po čem toužíme,
ale my tady nejsme jen pro to, ať přežíváme.

Měli bychom něco dokázat,
vzepřít se lenoře a těžkému období,
zahodit za hlavu minulost,
i když mnohdy to bolí.

Nelze ji vrátit,
tak přestaňme se o to pokoušet,
nejde to a ty to víš,
přesto to stále zkoušíš.

Jasně já ti rozumím,
taky bych to chtěla
a je to tady znova.

Už zase píšu o tom, co chci,
proč se toho nemůžu zbavit kruci?
Tak to teď a tady slavnostně přísahám,
přestanu neustále něco chtít
a budu si vážit důležitých priorit.

Neodejdu odsud s brekem,
definitivně končím s nevděkem!


Téma týdne: "Nikdy se toho nevzdám."

Zdravé sebevědomí

11. června 2017 v 22:16 | Pája |  Můj názor na...
V poslední době o tom hodně přemýšlím. Jedná se o hodně diskutované téma, tak proč ho nerozebrat i na mém blogu?

Další články


Kam dál