Kouzlo vzpomínek

28. října 2018 v 18:36 | Pája |  Prostě ze života
Vzpomínky
Miluju je. Znáte tu otázku? "Kdyby Ti hořel dům, všichni živí by byli v bezpečí, jakou věc bys zachránil?"
Jasně že jsem nad tím přemýšlela. A přišla jsem na to. Bývám nostalgická. A v takových chvílích si najdu svou složku, ve které si uchovávám vzpomínky už hrozně dlouhou a začnu se jimi probírat. Vzpomínat. Občas koukám na staré fotky v mobilu nebo v albech. Ano, máme alba a jsem za to hrozně ráda. Jasně že by bylo fajn zachránit knihy, oblíbený kus oblečení, počítač. Ale pro mě jsou vzpomínky víc. Vím, že jsem toho zažila hodně. A mohla bych něco zapomenout. A to by mě moc mrzelo. Proto mám všemožné papírky, vstupenky, vzkazy a dalších milion papírů a fotek, o které bych opravdu nechtěla přijít. Počítač je super, ale je to neosobní krabice. Kdežto ty moje zmačkané a popsané papíry mají příběh. Mají srdce. A bez vzpomínek já bych nemohla být. Někdy přemýšlím nad tím, jaká bych byla kdybych přišla o paměť. Kdybych si prostě nic ze svého života nepamatovala. Nechtěla bych to zažít. Vážně si neumím představit, že bych se vzbudila a musela bych začít jako nový člověk. S novým životem. S novými ale vlastně moc známými lidmi. A kdyby byla šance, že jen jeden z těch papírků mi vrátí paměť... Že by mě zachránil... Tak je přece jasné, že prvně musím chránit já je, aby pak ony mohly zachránit mě...




Tema týdne: Maličkosti, ktere vyvolávají vzpomínky
 

Se zázvorovým čajíkem... 2. díl

26. října 2018 v 20:40 | Pája |  Prostě ze života
Ahojte, vítám vás u nového článku! Říkáte si, že tento název jste už někde viděli? Ano, máte pravdu. Pravděpodobně jste četli můj článek, který vyšel na jaře. Zjistila jsem, že zázvorový čaj miluju a když si do něj přidám čerstvý zázvor, citron a med, je to ta nejlepší kombinace na fyzickou a psychickou pohodu. (A taky se u něj hrozně dobře píšou články!:))

Víte, já teď v té pohodě moc nejsem. Ani v jedné. Už pěkně dlouho se mě drží nachlazení, ale jelikož pořád chodím do školy, občas i cvičím v těláku, můj zdravotní stav se moc nelepší. Hodně kašlu, takovým tím hnusným kašlem, rýma v mém případě netrvá týden ale týdny tři a dneska před čtvrtletkou z matiky se mi udělalo špatně i od žaludku. Ale to bylo asi spojené s nervy. Vždycky jsem ze čtvrtletky nervózní. Učila jsem se docela dost, asi tři hodiny, ale bylo to nejspíš málo. Moc jsem to nezvládla teda. Štve mě to, ale život jde dál.

Každý den jiná, přitom pořád stejná.

21. října 2018 v 20:17 | Pája |  Prostě ze života
Jsou často dny, kdy mi nejdou psát souvislé články. Už dlouho chci napsat povídací článek, ale nejde mi to. Není to takové, jaké bych chtěla. Ale občas si píšu jen tak pro sebe. Napadne mě myšlenka, něco vytvořím, ale většinou je to tak krátké, že mi přijde divné to vydávat. Ale dneska jsem si řekla, že to zkusím dát nějak dohromady. Přece jen téma je 50 odstínů mne, ne?

Jsem každý den jiná, přitom pořád stejná.
 


Kdy naposledy?

10. října 2018 v 21:21 | Pája |  Zmatená...
Dneska ani tak nemusíte komentovat. Dneska mi jde o to, abyste se zamysleli. Zamysleli nad otázkami, které uvidíte a především nad odpověďmi. Nad sami sebou. A já moc doufám, že vaše odpověď nebude: "Už si ani nevzpomínám."


Kdy naposledy ses upřímně smál?
Kdy naposledy sis něco fakt užil?
Kdy naposledy jsi někomu něco pochválil?
Kdy naposledy jsi někomu řekl, že ho miluješ nebo máš rád?
Kdy naposledy jsi byl opravdu upřímný?
Kdy naposledy jsi někomu pomohl?
Kdy naposledy jsi tancoval?
Kdy naposledy sis dal své oblíbené jídlo?
Kdy naposledy ses viděl se svou rodinou?
Kdy naposledy sis udělal čas sám na sebe?
Kdy naposledy jsi pochválil sám sebe?
Kdy naposledy jsi vypnul telefon?
Kdy naposledy sis užil přítomný okamžik naplno?
Kdy naposledy sis řekl, že miluješ svůj život?

Poznávej, ale nezapomeň se vracet domů.

29. září 2018 v 20:00 | Pája |  Pája motivuje...
A o tom to je.

Čau! Jsem normální holka. Je mi šestnáct, ale vůbec se tak necítím. Jednou se cítím na pět, jednou na padesát, jednou na osmdesát. Ale je to fuk. Protože věk je jenom číslo, které neurčuje to, kým jsme. Četli jste Malého prince? Dospěláky zajímají jenom čísla. Kolik mu je, kolik vydělává, kolik má bratrů. Proč se nikdo neptá na to, co člověka opravdu charakterizuje? Vlastnosti, zážitky, vzpomínky, schopnosti a chování. To je to, na čem opravdu záleží. Opravdu. Ale je to těžké. Zvyky jsou častokrát omezující. Vždycky, když je něco nového, trvá nám než si na to zvyknem. Chce to čas. Ale pak si na to zvyknem možná až moc.

Zdravý životní styl

23. září 2018 v 21:43 | Pája |  Můj názor na...
Instagram. Sebeláska. Fitko. Jídlo. Poruchy příjmu potravy. Motivace. Rady. Hateři. Jeden velkej trend.
Ano. Tohle všechno vídáme na Instagramu denně. A nejen tam. I všude jinde na internetu. Momentálně hodně probíraná témata. Nebojte. Tohle nebude další z článků, jak se mít ráda a Jedinou překážkou si ty sám a podobně.

Ano. Podporuju sebelásku, mám ráda motivační citáty a ráda si nechám poradit, ale čeho je moc, toho je příliš. V dnešní době je fakt těžké udržet si svůj zdravý selský rozum, nepodlehnout názoru většině a pořád vědět, kdo jsem a co si myslím. Myslím, že sebelásky nedocílíte tím, když dáte na Instagram nenalíčenou ("nenalíčenou") fotku s hastagem selflove. Sebeláska nemá být něco, co sdílíte s ostatními a chlubíte se tím, že teď už se teda konečně milujete. Nemusíte to troubit do světa. Stačí když to tak opravdu bude. A nejen jako. Ale dneska když něco není na internetu, jakoby neexistovalo...

V tomto článku bych se ráda zaměřila na ten "zdravý životní styl". Pohledem laika. Svým pohledem.

Společně jsme lepší!

18. září 2018 v 18:28 | Pája |  Prostě ze života
Už dlouho nad takovým článkem přemýšlím. Společnost je rozdělená v hodně ohledech. 100 lidí, 100 chutí. Ale o tom dneska mluvit nechci. Chci naopak vyzdvihnout ty věci, ve kterých se shodujeme. Ve kterých to táhnem spolu. Jsou určité momenty, názory a situace, kdy umíme držet za jeden provaz. Kdy bychom nedovolili, aby někdo zůstal sám. Kdy prostě platí to heslo Jeden za všechny, všichni za jednoho. Kdy prostě jsme všichni jedno takový my. MY. M&Y. Me and You. Ano. Proplétám angličtinu s češtinou. Miluju oba tyto jazyky.
Ptala jsem se pár lidí na jejich názory, co se týče sbližování lidí. Já sama mám taky názor. A budu moc ráda, když vy ten svůj napíšete do komentářů.

Jdem (se) sbližovat!

...a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.

9. září 2018 v 21:34 | Pája |  Prostě ze života
Původně to měla být recenze. Pak se z toho stalo něco jako recenze. Ve výsledku to vůbec není recenze. Pouze jsem z knížky Jedna želva za druhou od Johna Greena vybrala věty a myšlenky, které mě něčím upoutaly a zaujaly.
Přečetla jsem ji jedním dechem. Poslední dobou beru knížky jako obrovský vzor inspirace. Mám moc ráda čtení, ale nejsem takový ten vášnivý čtenář, co přečte za týden tři knihy. Je pravda, že nečtu tak moc jak bych chtěla. Ale na druhou stranu, mám vždy potom dost času o knize přemýšlet a vstřebat ji.



Nejlepší rozhovory jsou takové, při kterých si ani nepamatuješ, o čem se mluvilo, jenom jaký to byl pocit.


Jeden z problémů s bolestí, ať už duševní, nebo fyzickou, je ten, že ji vlastně jinak než metaforou zachytit nemůžeme. Nedá se popsat třeba jako stůl nebo tělo. Svým způsobem je bolest protiklad jazyka.


Porušujeme pravidla, ne sliby.


Svět je miliardy let starý a život je výsledek mutací nukleotidů a tak. Jenže svět jsou taky příběhy, co o něm vyprávíme.

Inspiruj se, ale zůstaň sám sebou!

19. srpna 2018 v 13:31 | Pája |  Prostě ze života
Ve dvou se to lépe táhne. Jasně. Každý se někdy cítí totálně sám. Že mu nikdo nerozumí. Že ty problémy má jen on. Že je na všechno sám. Ale no tak! Víš, že to není pravda. Vždycky je někdo, kdo tě chápe, vyslyší, pochopí a naprosto rozumí tvým problémům a situaci. A pokud takového člověka znáš a máš ho rád, děsně si ho važ a buď mu taky oporou. A pokud v tvé blízkosti nikoho takového neznáš, nezoufej. Po světě běhá přes 7 miliard lidí. Myslíš, že nikdo z nich ti nerozumí? Myslíš, že by se v těch miliardách nenašel nějaký parťák? To víš, že našel. Jsem si jistá, že existuje. Možná jsi ho ještě nenašel. Možná jsi ho našel a nevíš o tom. Možná jsi ho našel a stali se z vás nerozlučitelní přátelé. Ať už tak či onak. On tam někde je. Nikdy na nic nejsi sám.
Lidi potřebují lidi. Potřebujeme se navzájem. Bez tebe by to bylo ono. Já mám to obrovské štěstí, že ty lidi znám. Že mám okolo sebe lidi, kteří jsou mou inspirací, kteří mě vyslyší, jakmile mám problémy, kteří mě motivují, kteří mě podporují, ale taky kritizují a chválí. Tvoří malinké zrnko ve vesmíru, ale pro mě jsou celým vesmírem.
Je to hlavně moje rodina. Na ni se vždycky můžu spolehnout. Svým blízkým stoprocentně věřím, vždy jsou tady pro mě a moc si jich vážím. Snažím se si všeho vážit ještě než o to přijdu. Však víte, jak se to říká. Jasně že se na Instagramu inspiruju různými lidmi, ať už se to týká oblékání nebo cestování, ale ti praví "idolové" to nejsou.
Rodina je mým obrovským vzorem. Každý její člen mě inspiruje v něčem jiném. A dohromady tvoří tu nejbáječnější a nejlepší rodinu ve vesmíru!
Dále jsou to přátelé. Ti opravdoví. Jsou nenahraditelní a nikdy bych o ně nechtěla přijít. Moje nejbližší kamarádka například. Je to úžasná holka s obrovským smyslem pro humor. V životě jsme se nepohádaly (ani jedna nejsme zrovna konfliktní typ, ale možná to někdy přijde:D). Pomáháme jedna druhé. A hlavně se respektujeme navzájem. Máme hodně podobné názory, ale je naprosto lidské, že ve všem se neshodneme. To ale není důvod, proč bychom si nemohly být tak blízké. Vzájemný respekt je opravdu hodně důležitý. Tak na to prosím nezapomínejte. Vždycky jsem se na ni mohla spolehnout, tak moc doufám, že to bude trvat nadále:). Jsem opravdu moc ráda, že ji mám! A taky díky ní jsem se rozhodla založit blog, takže bez ní by pravděpodobně tohle všechno nebylo. Děkuju mnohokrát!:*
Je i pár dalších lidí, kteří jsou mými přáteli a jsou skvělí. Takže pokud to čtete, tak ať víte, že vás mám moc ráda, jo?:)

A kdo je pro vás "idol"? Záměrně dávám uvozovky. Pro mě jsou lidé, jež ráda (ná)sleduju velkou inspirací. Jak už jsem říkala, každý mě něčím inspiruje. Neexistuje člověk, který by byl dokonalý a přesně podle mého gusta, abych se snažila být jako on. Jakýsi idol. Já jsem já a nemůžu být nikdo jiný. Tak nezapomínej. Inspiruj se, ale nekopíruj. Nikdy totiž nedosáhneš přesné kopie člověka, kterého obdivuješ, protože každý je výjimečný a jedinečný, tak tomu nezasvěť celý život.
Buď takový, jaký chceš být. Buď sebou. Sám sebou. Protože takový jsi nejlepší.
Takže všem mým blízkým, na kterých mi neskutečně moc záleží, děkuju. Však vy víte. Za všechno. Za to že jste. A za to že jste takoví, jací jste. Jste pro mě každodenní inspirací, děláte můj život tak báječný, že vám to nikdy nezapomenu!
A co ty? Máš nějakého idola? Potřebuješ ve svém životě někoho, ke komu budeš vzhlížet a snažit se být jako on? Jaký máš na to názor?


P. S.: V úterý měl blog druhé narozeniny. Hodně jsem přemýšlela, snažila se vymyslet nějaký super článek, ale nešlo to. (psáno v pátek) Jsem teď na dovolené a všechno si tak užívám, že na psaní jsem neměla náladu. Ale před chvílí to zas přišlo a vznikl z toho konečně článek, se kterým jsem ze srdce spokojená a říká tak nějak všechno, co jsem vám říct chtěla. Moc děkuji za všechny komentáře, kritiku, chválu, hlasování v anketách a tak dále. Doufám, že tento můj velký zdroj štěstí vydrží ještě hodně dlouho a nebude obšťastňovat jenom mě:). Mějte se krásně, užívejte si prázdniny a zatím ahoooj!
Pája

Někdy je to vysilující, ale miluju to.

4. srpna 2018 v 15:00 | Pája |  Pája motivuje...
Ahoj, milý čtenáři. Jo, dneska budu mluvit k Tobě, protože chci jen tak pokecat, víš? Jsem pro Tebe cizí? Nevadí, aspoň mě lépe poznáš. Znáš mě? Fajn, dozvíš se něco víc.
Hej, víš, jak to je. Lidi o Tobě mají určitý obrázek. A když Tě znají fakt dlouho, těžko ho překreslují. Prostě jak Tě poznali, během chvilky si ho v tom chytrém mozku nakreslili a vložili k ostatním. V průběhu času, protože se člověk mění, by se ten obrázek měl taky měnit. Postupně, něco jako taková animace. Jenže lidi jsou na to děsně líní.

Detox od internetu

1. srpna 2018 v 10:57 | Pája |  Prostě ze života
Článek jsem psala 24.7. Teď už jsem doma a detox se protáhnul na 15 dní:). Co myslíte, zvládli byste to?

Nejlepší týden mého života

8. července 2018 v 19:40 | Pája |  Prostě ze života
Tak jo. Spousta lidí je na tento článek zvědavá. Ostatně já taky. Protože právě teď prožívám jedno ze svých nejemocionálnějších období ve svém životě. Camp, o kterém jsem vám minule vyprávěla, skončil a já bych vám teď ráda povyprávěla, jak to probíhalo a jaké mám z toho pocity. Bude to delší, tak se pohodlně usaďte a začínáme!

Konečně je to tady♥️

29. června 2018 v 22:05 | Pája |  Prostě ze života
Ahoj, vítám vás u nového povídacího článku. Zase po roce píšu rekapitulaci konce školního roku, protože je pro mě vždycky trochu hektický.

Další články


Kam dál